Možná jste to věděli, možná ne, ale já to dosud nevěděl. A byť nevědomost hříchu nečiní, je na mé tělesné schránce dosti vidět, že jsem touto nevědomostí nejspíše zhřešil.
Protože u nás snad není nikoho gramotného, kdo by dosud nevěděl, že vápník potřebujeme proto, abychom měli silné kosti a prohýbali se tak toliko pod tíhou osudu nebo pod úkoly, jež nám naši nadřízení nakládají nejednou na naše bedra. Víme, že vápník je třeba baštit či bumbat, abychom se vyhnuli řídnutí kostí alias osteoporóze, abychom nebyli pokroucenými nevyvinutými skrčky.
Ovšem jak jsem nyní zvěděl, je prý vápníku třeba i proto, abychom kromě přibývání na kostech ubývali na tukových zásobách. Protože prý právě díky tomuto prvku ukládáme z přijímané stravy méně živin do tukových polštářů a více hřejeme, tedy měníme tuk na teplo, jež z nás sálá a mizí v nenávratnu. Na jedné straně méně tuku ukládáme, na druhou jej více spalujeme a nemusíme se tak s tímto vláčet životem.
A díky vyššímu příjmu vápníku prý můžeme bez zvýšení fyzické aktivity přijít ročně i o několik kilogramů živé váhy. A proti nejsou – aspoň nakolik je mi známo – ani odpůrci globálního oteplování, k němuž takto nepatrně přispějeme svým „sáláním“.
A tak až mne potkáte někde na stavbě, neděste se. Nerekvalifikuji se na zedníka ani přidavače. Vzhledem k mojí tělesné schránce totiž právě beru hodně velkou lopatu a jdu mlsat vápno. Třeba se tak stanu z hrocha člověkem.