Image may be NSFW.
Clik here to view.
Když se po pádu komunistů mohlo konečně přiznat i to, co se dříve raději nepřiznávalo, byla Radana na pokraji zhroucení. Takový šok! Taková hrůza, když zjistila,… co že to vlastně po všechna ta předchozí léta života do sebe nevědomky vpravovala. Hrůza. Přímo katastrofa. Co jen to nevědomky svému nebohému tělu prováděla!
Maso plné cholesterolu, antibiotik, polychlorovaných bifenylů a jiného karcinogenního sajrajtu. Zelenina vyhnaná škodlivými dusičnany a ovoci podobně pokrytá vrstvou takových jedů, že z nich popadali nejenom škůdci, proti nimž tyto byly užívány. Co potravina, to přinejmenším sporné „éčko“, co výpěstek, to zálivka ve formě kyselého deště. Voda z vodovodu bezpečně konzumovatelná, na rozdíl však od v ní rozpuštěného jedovatého chlóru, který tu sloužil zdraví lidí poté, co byl v zase ne až tak dávné válce používán jako chemická zbraň k zabíjení týchž.
Zalapala po dechu, když toto zvěděla. Avšak hned raději s tímto lapáním přestala. Protože vzduch, to nebyl jen kyslík a pár plynů, jež jsou tělu šumafuk. To byla síra, olovo, rtuť, oxid uhelnatý, ozon,… bezmála celou Mendělejevovu tabulku prvků bychom si tu mohli vyjmenovat. Jaké to dilema: dýchat nebo žít?
Radana se nad sebou notně zamyslela a zastyděla se. Musela své dosavadní hříchy odčinit. Musela napravit, co se ještě napravit dalo, musela svému tělu dopřát alespoň určité satisfakce za spáchaná příkoří.
A tak počala konat.
Boj o zdravý vzduch započala, ovšem také vzdala, jako první. Započala ho nejdříve ze všech proto, že vzduch tu byl už v době, kdy ještě zboží na pultech chybívalo, a skončila proto, že zjistila marnost svého snažení v tomto ohledu. Protože kdykoliv zaslechla něco o inverzi, prchala do hor, a když se smog rozplynul, vracela se do města, a to tak dlouho, až si v nekonečných kolonách aut na dálnicích uhnala otravu výfukovými plyny. A přestěhovat se do nejvyšších poloh, kde byl vzduch nejčistší, nemohla, protože na nejvyšších vrcholcích skal chyběly obchody s potravinami celkově, o těch se zdravou výživou ani nemluvě. A tak se smířila s tím, že vzduchem se musí přiotravovat, nechce-li tedy přestat dýchat a ve zdraví se udusit.
To s potravinami to byla jiná. Boj za zdravéstravování vzala vážně vážně. Až ji okolí z její vážnosti přestalo brát vážně.
Nejprve ji z obchodů s potravinami vyháněli, maje ji za podivína či zloděje. Protože kdo jiný by stál u regálu a hodiny v naprosté tichosti pročítal malým písmem vytištěné složení jednotlivých potravin? Kdo jiný by se vyptával prodavačů, kolik má to které maso kalorií či aspoň joulů, když tito nedokázali či nechtěli přiznat ani to, z čeho je uvedené vlastně složeno dohromady? Kdo by si prohlížel nejen reklamně známé názvy produktů, ale i si zapisoval a následně v učených knihách či na internetu vyhledával, co ta která přísada dělá s lidským zdravím a potažmo životem?
Pak si na ni ale místní prodejci a distributoři zvykli. Už nic nenamítali proti jejím čtenářským aktivitám a nechali ji před vystaveným zbožím klidně stát od otvírací hodiny až do zavíračky. A byly dokonce i podniky, jež jí povolily nosit si s sebou spacák a nocovat přímo v uličkách mezi regály.
Protože jak se ukázalo, byla vlastně neškodná. Nekladla ultimáta, nekradla, nepoškozovala. Jen hledala jídlo, v němž by byly zdravé vitamíny, jen hledala patřičně vláknitou vlákninu a místo záruky kvality kvalitu.
Hledala jídla, která by mohla konzumovat, aniž by tím uškodila svému zdraví. Hledala… a našla. Našla věčný klid a mír. Protože ji jednou našli v supermarketu přímo mezi regály přeplněnými jídlem.
Umřela tam hlady, ovšem naprosto zdráva.
